Bojnický hrad Castle

Bojnický hrad, známý takéž jako Bojnický zámek nebo jednoduše Bojnice, je romantický zámek nacházející se v Trenčianském kraji na západním okraji města Bojnice. Zaujímá pozornost svou částečně zachovanou gotickou a renesanční architekturou, která je viditelná z větší části Horní Nitrany. V roce 1970 byl tento historický objekt vyhlášen za Národní kulturní památku.

Dějiny Bojnického hradu sa datují až do 12. století, kdy na jeho místě existovalo dřevěné hradiště. První písemná zmínka o hradě pochází z listiny zoborského opatství z roku 1113. V 13. století byl hrad přeměněn na kamennou stavbu rodu Poznanovců, který se v historických pramenech spomíná jako Hont-Poznanovci. Prvními známými majiteli byli synové velmože Kazimíra z tohoto rodu.

V 14. a 15. století patřil hrad různým vlivným rodinám, včetně Matúša Čáka Trenčanského, který jej držel do roku 1321. Po jeho smrti se hrad stal královským majetkem a později přešel do rukou rodu Gilethovců, Ladislava z Opole, Leustachovců, pánů ze Jelšavy a nakonec Noffryovců. Tito poslední přidali k rozšíření hradu i opevnění.

V 16. století se Bojnický hrad stal majetkem Jána Korvína, nemanželského syna Matěje Korvína. Podle pověstí král Matyáš často navštěvoval Bojnice a podepisoval dokumenty pod lipou před vchodem do hradu s heslem „Sub nostris dilectis tillis bojniciensibus“.

Po smrti Jana Korvína získali Zápoľští hrad, který drželi až do roku 1526. V letech 1527–1644 patřili Turzovci, kteří výrazně rozšířili hrad a nechali opevnit jeho základy, čímž změnili jeho charakter z gotického na renesanční. Po vyhynutí rodu Turzovců se Bojnický hrad stal královským majetkem a v roce 1644 ho darovali rodině Pálfiů.

V druhé polovině 17. století Pálfiiové přestavěli zámek do barokního stylu, přičemž vznikla barokní kaple s jedinečnou štukovou klenbou a figurálním freskem. V letech 1889–1910 provedl Jan František Pálfi poslední rozsáhlé přestavby zámku v neogotickém stylu, což přispělo k jeho současnému vzhledu.

V 20. století se Bojnický hrad stal majetkem firmy Baťa a po Benešových dekretech přešel do rukou státu. V roce 1950 shořel zámek, ale následně byl obnoven na náklady státu a v roce 1970 byl opět vyhlášen za Národní kulturní památku. Dnes je Bojnický hrad součástí Slovenského národního muzea a přístupný veřejnosti.

Architektura zámku odráží jeho dlouhou historii, která se projevila v různorodosti stavebních stylů – od gotiky přes renesanci a barok až po romantismus a neogotiku. Zaujímá pozornost také zámecký park s velkou lipou před vchodem, která je největším stromem na Slovensku.

Bojnický hrad dnes je více než jen historická památka – je to místo plné příběhů a zajímavostí. Jeho rozmanitá architektura, bohaté dějiny a krásné okolí činí ho ideálním cílem pro každého, kdo se zajímá o slovenské kulturní dědictví. Návštěva tohoto romantického zámku nabízí unikátní pohledy na minulost a příležitost prozkoumat jedinečný stavební styl, který se vyvinul v různých historických obdobích.