kostol sv.Antona Pustovníka Church and belfry

Zvonička svatého Antonína Pustevníka ve vesnici Spišská Belá v Prešovském kraji je pozdně renesančním objektem z konce 16. století. Nachází se blízko kostela svatého Antonína Pustevníka a je součástí komplexu spišských renesančních zvoniček.

Vznik stavby datujeme do let 1589 – 1590. Předpokládá se, že nahradila starší, pravděpodobně dřevěnou zvonici, která zanikla při požáru v roce 1553. Výstavbu realizovalo město Spišská Belá pod vedením rychtáře Antonína Fabriho. Objekt byl navržen do prostoru mezi farním kostelem a radnicí.

Památka během historie utrpěla několikráte škody, zejména při požárech v letech 1607 a 1716. Podle zjištění historika Jozefa Špirka z roku 1936 zvonice sgrafitovou výzdobu nemá.

V roce 1963 byla vyhlášena za národní kulturní památku. Rekonstruovala se víckrát, zejména v roce 2005, kdy byla opravena fasáda. Komplexní obnova proběhla v letech 2016 – 2018 s finanční spoluparticipací Ministerstva kultury SR a města Spišská Belá. V roce 2016 byla vyměněna krytina a části dřevěného stropu, v roce 2017 byla opravena fasáda a v roce 2018 obnova ukončena její finální úpravou.

Zvonička je solitárním čtyřpatrovým objektem na čtvercovém půdorysu. Stojí v svahovitém terénu, co zdůrazňuje její vertikální výraz. Interiér je členěn na čtyři patra s rovnými trámovými stropníky. První podlaží sloužilo jako sklad a zachovalo fragmenty původní dřevěné podlahy. Vstup na západní straně tvoří kamenný portál s rovným překladem a fragmenty zdobeného klenáku v vrcholu. První a druhé patro spojuje dřevěné schodisko, zatímco první patro je téměř bez oken. Vyšší patra mají na západní straně malá okénka s kamennými osteny. Přístup na horní dvě úrovně vedou po točitém schodisku na severní straně, které vyústí v třetím patře a následuje dřevěné schodisko k zvonové stolici. Zvonová stolice se nachází na čtvrtém patře.

Na exteriéru zvoničky chybí sgrafitová výzdoba, jejíž historická existence je předmětem odborných diskusí. V minulosti se v horní části nároží nacházelo kvádrovaní. Výraznou čarou je profilovaná korunní rímsa a štítová atika s nižšími a vyššími sloučky, plastickou lištou a ukončením stylizovanými palmetami a poloobloučky se třemi krátkými zuby na vrcholcích. Sloučky spojují jednoduché voluty.

Podle záznamů z kanonické visitace z roku 1832 se v objektu původně nacházely tři zvony odliaté po požáru z roku 1553. Současné zvony nese dřevěná zvonová stolice; mají nové kovové hlavy kvůli elektrickému pohonu. Zvon z roku 1573 nese latinský nápis, druhý zvon pochází z roku 1659.

Zvonička v Spišské Belej je přístupná veřejnosti.