Neologická synagoga Synagogue

Trenčianský synagóga, nachádzající se v severním rohu Náměstí Ludvíka Štúra, je historické budování s byzantskými a maursko-orientálními prvky. Byla postavena v roce 1913 podle návrhu berlínského architekta, piešťanského Dr. Ing. arch. Richarda Scheibnera. Projekt realizovala trenčianská stavební firma Fuchs a Niegreisz. Stavební plány z dubna a května 1912 jsou dnes uloženy v Krajském okresním archivu ve Trenčíně.

Centrální budova na čtvercové ploše má standardní architektonické vybavení běžné u tehdejších synagog, ale použité zdrženlivě. Její architektura tím získala na jednotnosti. Na některých místech historizující dekorace úplně ustupuje – například u šestiúhelníkového okna uprostřed hlavního předsínění. I centrální prostor je založen na jednoduchosti hlavních oblouků, prostém rytmu oken v patě hlavní klenby a osvětlenosti interiéru velkými okny.

Fasády jsou komponovány s důrazem na čelní severní a boční západní pohled, protože ze stran je synagoga součástí starší stavby. Na obou viditelných fasádách se opakuje motiv dvouvěží s předsíním. Na hlavním předsídlení je v spodní části mezi-věžového prostoru situovaný pod polokruhovým obloukem hlavní vstup, který na boční fasádě nahrazuje arkádová chodba. Tři věže s schodišti vedoucími na empora ukončují malé kupole, které spolu se střední kupolou dokládají inspiraci byzantskými kupolovými chrámy.

Trenčianskou synagogu můžeme považovat za vrcholení tradicionalismu, ale v modernistickém duchu. Postsecesní myšlenky ovlivnily některé výtvarné prvky a formy oken, které už nemají s historií nic společného. Řetízce, zábradlí, výplň okenních a dveřních otvorů nebo dekorativní řešení sběračů vody, stejně jako světélka jsou blízké vídeňské secesi a modernismu, který i do nejmenšího detailu vnášel nové do té doby nepoužívané formy.

Synagoga byla slavnostně otevřena a posvěcena v úterý 23. září 1913. V období I. ČSR měla trenčianská židovská náboženská obec takřka 2 000 členů, takže stavba nové synagogy byla již opodstatněna. Synagogu využívalo židovské obyvatelstvo až do druhé světové války. V roce 1941 ji znesvětili a poškodili příslušníci trenčianské nacistické organizace Freiwillige Schutzstaffel a Hlinkovej gardy, přičemž bylo zničeno i její vnitřní zařízení.

První generální oprava se uskutečnila v letech 1945 – 1948. Když synagogu převzal do majetku stát, od roku 1951 se využívala jako skladisko odevů a na náboženské účely sloužila pouze modlitebně v bývalé místnosti kanceláře. V tomto období došlo k závažnému statickému narušení objektu.

Tato secesní stavba vyvolávala zájem odborné i laické veřejnosti, proto se v letech 1974 – 1984 přistoupilo k další rozsáhlé obnově. Cílem této obnovy byla komplexní revitalizace, která by zejména zajišťovala vhodné využití a udržení funkčnosti objektu bývalé synagogy. V navrženém projektu zřízení rozsáhlého Městského kulturno-spolupracovního centra se plánovalo i divadlo, jehož součástí měly být také renesanční měšťanské domy na východní straně objektu, na Mírovém náměstí č. p. 3 a 5. Tento náročný projekt se nakonec neuskutečnil, protože navrhované využití bylo předimenzováno. Synagoga byla nakonec obnovena jako vystavovací síň, akustické vlastnosti interiéru poskytují vhodné prostředí i koncertním podnikům a na tyto účely se používá dodnes. V roce 1990 byla v zadní části objektu opět obnovená také malá modlitebně, kde se příležitostně setkává dnes již jen máločetná skupina židovských věřících.

Trenčianská synagoga je dnes využívána jako vystavovací síň a koncertní hala. Její akustické vlastnosti poskytují vhodné prostředí i koncertním podnikům. V roce 1990 byla v zadní části objektu opět obnovená také malá modlitebně, kde se příležitostně setkává dnes již jen máločetná skupina židovských věřících.