Fakulta architektury STU Higher school

Vítejte v srdci Bratislavy, ve městě, kde se historie setkává s modernitou na každém kroku. Právě teď stojíte před budovou, která není jen obyčejným administrativním centrem, ale domovem kreativity, technické přesnosti a vizionářství. Před vámi se rozprostírá budova Fakulty architektury a designu Slovenské technické univerzity. Když na ni pohlédnete, možná vnímáte především funkčnost a čistotu linií, které charakterizují místo, kde se formují budoucí tváře našich měst a krajin. Je to prostor, který dýchá vzděláním a ambicemi mnoha generací architektů.

Pojďme si nyní společně ponořit do příběhu tohoto místa, protože cesta k dnešní podobě fakulty byla dlouhá a plná změn. Všechno začalo krátce po druhé světové válce, konkrétně v roce 1946. V té době obnovy a nového začátku vzniklo oddělení architektury v rámci Oboru inženýrského stavitelství. Nebyl to náhodný proces, ale výsledek víe dvou významných osobností, kterými byli Emil Belluš a Eugen Kramár. Právě ti dva muži položili základní kameny pro to, aby se architektura v Bratislavě vyučovala na profesionální a vysoké úrovni. Cílem bylo vytvořit prostředí, které by spojovalo technické znalosti s uměleckým vyjádřením.

Cas však plynul rychle a potřeba samostatnosti narůstala. Už v roce 1950 vznikl samostatný Obor architektury a pozemního stavitelství, co svědčí o tom, jaký velký význam tato disciplína získala pro rozvoj země. O rok neskutečně, v roce 1951, došlo k dalšímu významnému kroku. Instituce se proměnila na Fakultu architektury a pozemního stavitelství a získala své sídlo v pavilonu teoretických ústavů na Náměstí Svobody. Právě v tomto okamžiku se fakulta definitivně ukořenila v prostoru, který dnes vidíte před sebou.

Nyní věnujte pozornost samotné budově, ve které se nacházíte. Hlavní objekt, tedy zmíněný Pavilon teoretických ústavů, pochází z období let 1947 až 1950. Pokud si prohlédnete její celkovou kompozici, všimnete si, že budova je klasifikována jako tradiční moderna. To znamená, že ve své podstatě spojuje principy modernismu, ale zároveň respektuje určité tradiční hodnoty prostorového uspořádání. Je to architektura, která se nezaměřuje na zbytečnou ozdobnost, ale hledá krásu v pravdě materiálu a funkce. Právě díky této architektonické hodnotě je budova dnes evidována v Památkovém fondu Slovenské republiky, což znamená, že je chráněna jako významná součást našeho kulturního a stavebního dědictví.

Když se pozvednete k fasádě a celkovému rázu budovy, snažte se si představit, jak v těchto chodbách kráčali první studenti a učitelé. Je fascinující si představit, že studium bylo ve svých počátcích modelováno podle tehdejších nejlepších vzorů, aby odráželo potřeby doby a zároveň připravilo odborníky schopné stavět moderní město. Uvedení Emil Belluš a Eugen Kramár nebyli jen zakladateli, ale symbolem přístupu k architektuře, kde se přesná výpočty spojují s estetickým pocitem.

Dějiny této školy však nebyly jen přímou čarou. V roce 1960 nastala doba reorganizací. Tehdy došlo k sloučení Fakulty architektury a pozemního stavitelství s Fakultou inženýrského stavitelství, čímž vznikla Stavební fakulta. Byla to éra velkých projektů a systémového přístupu k stavbě. Avšak specifika architektury jako uměleckého řemesla vyžadovala opět samostatnost. Proto v roce 1976 byla fakulta zřízena ve formě, kterou poznáme ze nejnovějšího století – jako samostatná jednotka, která mohla plně rozvinout svůj vlastní charakter a pedagogický přístup.

Najednou se do dějin této instituce zapsala nejnovější kapitola. V roce 2020 došlo k oficiálnímu přejmenování na Fakultu architektury a designu STU. Tento názvový posun není jen formální změnou, ale odrazem současného světa. Architektura už dnes nemůže existovat izolovaně od designu; oba tyto světy se prolínají, hledají nové materiály, udržitelnost a nové způsoby, jak člověk komunikuje s prostorou.

Možná vás nyní zajímá jedna zajímavost, která spojuje tuto budovu s její funkcí. Pavilon teoretických ústavů není jen administrativním místem, ale v podstatě živým laboratořem. Představte si, že ve budově, která sama o sobě je památkou tradiční moderny, se každý den učí nová generace lidí, jak navrhovat budovy budoucnosti. Je to fascinující kontrast – studenti se ponořují do detailů architektury minulého století, aby z nich čerpali inspiraci pro projekty, které ještě ani neexistují. Budova tak slouží jako neustálý učebník v přirozené velikosti.

Všimněte si atmosféry tohoto místa. Je tu cítit klid, který je potřebný pro soustředění a tvorbu, ale zároveň i dynamika města, které je obklopuje. Právě toto napětí mezi tichem ateliéru a hlukem ulice je tím, co definuje práci architekta – vytvářet oázami funkčnosti a krásy uprostřed chaosu městského života.

Když se nyní rozhlédnete kolem sebe, vnímajte tuto budovu nejen jako soubor stěn a oken, ale jako svědkem změn, kterými prošlo Slovensko od roku 1946 až po současnost. Od prvních kroků Emila Belluša a Eugena Kramára, přes období Stavební fakulty, až po dnešní moderní design. Každý detail této stavby vypráví příběh o tom, jak se měnily naše potřeby