Keglevichov palác City palace

Keglevičův palác je barokní městský palác v Bratislavě na Panskej ulici č. 27. Stavba z první poloviny 18. století se nachází v státním památkovém rezervátu a je zapsaná v seznamu nemovitých kulturních památek.

Palác byl postaven na dvou středověkých parcelách. Při jeho stavbě se využilo murióv ze předchozích pozdně gotických nebo ranorenesančních budov. V době svého vzniku měl čtyřpokojovou dispozici, která sahala až k hradbám středověkého městského opevnění.

Dvoupodlažný palác má půdorys ve tvaru písmene U, protože v třetím desetiletí 19. století byla část objektu ze strany Hviezdoslavova náměstí oddělena. Na prvním patře zachovala původní pozdně gotickou hrebienkovou hvězdovou klenbu z počátku 16. století. Repräsentativní schodiště vedou na první podlaží a dvorové krídla jsou spojena pavlačemi. Příčky budovy člení hermové pilístry se stylizovanými hlavicemi. Východní strana obsahuje rizalit, který původně patřil jiné budově. Portál s pilístry a segmentovou římso zdobí sochy sedících levů. Erb stavitele, hraběte Jozefa Kegleviče, zdobí portál; erb má na červeném štítu dva stříbrné pruhy a v horním modrém poli stojí dvě zlaté levy držící meč se zlatou rukojetí a korunu s devíti perličkami. Devítiperličková hodnostná koruna se opakuje nad štítem, který dekorují zelené ratolesti.

Před výstavbou paláce na tomto místě stál měšťanský dům. V letech 1601 až 1608 byl majitelem S. Alter, v roce 1634 Tomáš Baranay a v letech 1646 až 1656 H. Ch. Pärtinger. Na počátku 18. století domem vlastnili Ladislav Petray a Žofia Ilaasová, kteří jej prodali Gabrielovi Skariczovi a Anne Žofii za 50 zlatých. Roku 1730 prodejnicí po Gabrielovi Skariczu nemovitost prodala Rozália Amadé Simonitschová za 400 zlatých, která ji v roce 1743 prodala radci Jozefu Duchoňovi za 7 000 zlatých. Ten palác prodal hraběnce Terézii Keglevičové 15. února 1745 za stejnou sumu.

Od roku 1750 byl majitelem její syn, hrabě Jozef I. Keglevich, který v paláci ubytoval účastníky sněmu. Jozef I. Keglevich působil jako místodržitelský rada, rada vnější tajné rady, strážce královské koruny a nadžupan Turnianské župy. Předpokládá se, že palác vlastnil až do své smrti v roce 1813, kdy přešel do rukou jeho dědiců, vdovy a Karla Kegleviče. Rodina Keglevičových, pocházející z Chorvatska, vlastnila palác až do roku 1850. Následně přešel do rukou rodiny Pálfi. V roce 1850 patřil Marii Pálfiové a v letech 1880 až 1911 hraběti Štefanu Pálfi.

Na přechodu mezi 18. a 19. stoletím v paláci žila Anna Luisa Barbora Keglevičová, známá jako Babetta, dcera Karola Kegleviče a Kateřiny Zičiové. Byla soukromou učitelkou Ludwiga van Beethovena. Komponista navštívil Bratislavu v období od 17. do 23. listopadu 1796, kdy v Keglevichově paláci koncertoval a venoval své hostiteli několik skladeb, konkrétně Sonátu pro klavír č. 4 v Es dur, opus 7 a Klavírní koncert č. 1 v C dur, opus 15.

V roce 1998 byla provedena rekonstrukce paláce, při níž byly vyměněny stropy, krov, výplň oken, omítka a krytina. Přerušením budovy vznikla ulice Strakova, která se nachází mezi Ventúrskou ulicí a Hviezdoslavovým náměstím.

Keglevičův palác je svědkem městské architektury a dějin bratislavských šlechtických rodin. Jeho historie a spojení s tvorbou Ludwiga van Beethovena z něj činí zajímavým bodem při prohlídce historického centra.