kostel sv. Alžběty, Modrý kostel. Church with grounds

Kostel sv. Alžběty, známý také jako Modrý kostelík, je secesní sakrální stavba v bratislavském Starém Městě. Nachází se na okraji centra města na Bezručově ulici. Kostelík byl postaven v letech 1909 až 1913 podle projektu budapešťského architekta Ödöna Lechnera.

Kostelík byl postaven podle projektu budapešťského architekta Ödöna Lechnera. Základní kámen položil 23. srpna 1909 zástupce ostřihomského arcibiskupa Klaudia Františka Vaszaryho Dr. Šimon Való. Je to kostelík modré barvy v nepřehlédnutelném secesním stylu. Charakteristický je svou modrou omítkou a modro glazovanou střešní krytinou. V dekoraci povrchů se uplatňuje vrstvení barevně odlišených omítek a členění do polí měkkými rámy oddělovaných pásmy. Na hlavní fasádě je italská mozaika sv. Alžběty a také na hlavním oltářním obraze (olej na plátně) dominuje mozaika se sv. Alžbétou držící v náručí růže.

Kostelík sv. Alžběty je jednolodní stavba s přistavenou valbovou věží. Kostelík je poměrně malý, ale architekt na něm majestátně udržel jednotu ve ornamentálním tvarování. Původně plánoval architekt kupoli, ale nakonec použil pásovou klenbu oválného profilu, který zakryl strmou valbovou střechou, pokrytou krásnou modrou glazovanou škridlí. Konstrukční zájemstvím jsou klenby, které jsou ze železobetonu. Realizovala je jedna známá bratislavská firma. Stavbu vedl bratislavský stavitel Anton Durvay. Dne 26. června 1910 byla slavnostně vystavena kostelní kříž a 14. května 1911 byly instalovány zvony, které postavil biskup Dr. Medard Kohl.

V interiéri kostela se nachází šest nástenných malířství. Na vítězný oblouk Baránka Božího, do lodi obrazy svatých Arpádovců. Obrazy byly namalovány budapešťskými malíři Bezsédem a Zsillem.

Při levém mure kostelní lodi stojí boční oltár zasvěcený španělské vizionářce svaté Teresii. Zdobi ho polychromovaný reliéf sedící Madony s klečící svatou Teresií (dilo bratislavského sochaře Alojza Rigeleho). V době vzniku oltáru mu však dominovala nádherná mramorová reliéf modlící se manželky císaře Františka Josefa I. Alžbety Bavorské (stejné dilo Alojza Rigeleho). V době silnějících protimaďarských nálad po rozpadu Rakousko-Uherska však reliéfní desku z mura odstranili. Aby se předešlo jejímu ničení, nejdříve ji přemístili do Grasalkovičova paláce a později na faru, kde je dodnes.

V levém zadním rohu je nika s sochou sv. Antonína Paduánského. Při vstupu na chór je drobný mramorový reliéf mladého Petra Szapáryho. Nika je pendantem valcovité kazatelny situované v protilehlém rohu lodi.

Svým vybavením na hmotu kostela navazuje kubistická budova fary postavená ve hloubce zahrady. Je podobně zdobena vystupujícími organickými okraji. Ačkoli je kostel tvarován nejvolněji, i tak je racionální kostra jeho kompozice celkově zřetelná.

Kostel sv. Alžběty je evidován pod číslem ÚZPF 256 a tvoří jej 4 objekty: zahrada, oplotení s branami, kostel a fara.

V současnosti je kostel sv. Alžběty otevřený veřejnosti a stojí za návštěvu.