drevený artikulárny kostol Wooden church

Kostel Nejsvětější Trojice, známý jako dřevěný artikulární kostel v Kežmarku, je sakrální stavba z roku 1717 v Kežmarku v Prešovském kraji. Od roku 2008 je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO. Památka je evidována Pamiatkovým úradom SR pod číslem ÚZPF 2582 jako Kostel dřevěný.

Historie stavby sahá do roku 1682, kdy cisářská komise určila místo výstavby kostela na předměstí za městskými hradbami, za Vyšnou bránou u kamenného hostince z roku 1593. Výstavba se opírala o artikuly z Vídeňského sněmu z roku 1681, které povolovaly evangelíkům stavbu kostelů za městskými hradbami za specifických podmínek a omezení. V dopise z 24. května 1687 nařídil kapitán Horních Uhr hrabě Štefan Csáky Kežmarským okamžitě začít stavět modlitebnu. Jelikož přízemní stavba původního kostela nepostačovala evangelíkům z města a okolí, v roce 1688 vyslali měšťany Pavla Vitalise a Jána Michaelidesa sbírat prostředky po protestantském severu Evropy. Po návratu v roce 1690 však z vyzbíraných peněz po odečtení výdajů zůstalo jen 274 uherských zlatých, což na stavbu nestačilo. Na jaře roku 1717 začaly bourací práce a příprava na přestavbu, přičemž bohoslužby se konaly v náhradních prostorách v hospodářském dvoře vdovy po Jakubovi Krayovi. Dne 1. června 1717 byla podepsána smlouva s popradským stavitelem Jurajem Müttermannem a druhá smlouva s dřevořezbářem Jánem Lerchem. Vedením stavby byli pověřeni měšťané Kristián Rochlitz, Daniel Cornides a Ján Toppertzer. S finanční a materiální pomocí bohatých rodin, jako byl barón Imrich Lužinský z Lendaku, šla přestavba rychle a již 15. srpna 1717 byl kostel vysvěcen v německé i slovenské řeči. V roce 1892 byl chrám zařazen mezi památky chráněné státem a v roce 1985 jej vyhlásili národní kulturní památkou. Církev jej v roce 1967 dala do správy Muzea v Kežmarku pod podmínkou opravy, k čemuž však nedošlo, a kostel byl církvi vrácen až v roce 1991, kdy začaly opravy trvající do roku 1996.

Kostel má půdorys rovnoramenného řeckého kříže o délce 34,68 metru, šířce 30,31 metru a výšce 20,60 metru. Z původního kostela se zachovaly pozdně renesanční křtitelnice z roku 1690 a kamenné epitafy z roku 1688. Stavba původně nestála na zděných základech, ale na základech z trámů z tisového dřeva, které byly při poslední opravě nahrazeny cihlami. Trámy stavby jsou z červeného smrku a při stavbě nebyl použit žádný kovový materiál, výlučně pouze dřevěné hřebíky, klíny a skoby. Jedinou kamennou částí kostela je sakristie. Ramena stavby jsou zaklenuta širokou valenou klenbou, která spočívá na čtyřech točených nosných pilířích a na obvodových zdech. Stavbu zpevňují čtyři malé přístavby v rozích. Fasáda kostela je tvořena hliněnou mazanicí s plevami, uchycenou na dřevěných kolících. Při rekonstrukci bylo použito 35 000 dubových kolíků nahazovaných tradičním ručním způsobem. Sedlová šindelová střecha je členěna štíty a podlomenicí. Osvětlení zajišťuje 15 okrouhlých vitrážových oken, 6 šestidílných oken s vitrážemi a 1 čtvercové okno, ačkoliv původní vitráže z 18. století se při generální opravě ztratily. V budově se nachází šest dřevěných kůrů: mládežnický kůr na severní straně s výjevy ze starého zákona, dívčí kůr na jižní straně s dřevořezbami ve tvaru andělských hlaviček, pozdější přechodový učňovský kůr a další kůry. Do přízemí a na kůry se vejde celkem 1541 sedících osob.

Barokní interiér doplňuje obraz Svaté trojice nad oltářem a stropní malba, která začala vznikat v roce 1717. Stropní malba znázorňuje modré nebe s oblaky, dvanácti apoštoly a čtyřmi evangelisty a její tvorba se připisuje levočským malířům Kramerovcům. Původní dlažba z udupané hlíny byla později překryta dřevěnou podlahou s kamennými náhrobními epitafy ze 17. až 19. století. Při poslední opravě byla podlaha pod lavicemi vydlážděna kamennými kostkami, přičemž se v zemi našlo asi sto kovových mincí z 15. až 20. století. Hlavní oltář z roku 1718 je dílem dřevořezbáře Jána Lercha. V roce 1727 jej dali pozlatit a přemalovat lékárník Joachim Augustín Weiss s manželkou Martou Várady-Szakmáry. Ústředním motivem oltářní polychromované dřevořezby je Kalvárie s malovaným pozadím, postavami Panny Marie, Jana Křtitele, Marie Magdalény, starozákonními postavami Mojžíše a Árona a trojičním sousoším v nástavbě.

V roce 1893 byla ze statických důvodů odstraněna věžička na střeše, která byla rekonstruována v roce 1798. Okolo kostela stával zídek, který pro špatný stav v roce 1900 zbořili. V roce 1985 byl kostel prohlášen za národní kulturní památku a v roce 2008 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Dřevěný artikulární kostel dokumentuje náboženské poměry a stavitelské umění minulých století bez použití kovových spojů.