Železniční nádraží Kežmarok Railway station

Železniční stanice Kežmarok funguje v podtatranském městě na Spiši od roku 1889. Nová výpravná budova pochází z let 1914 až 1916. Území je od roku 1981 národním kulturním památkou pod číslem ÚZPF 2740 a tvoří ji čtyři objekty: výpravná budova, oplotení, murovaná ohradní konstrukce s kovem a zahradnická úprava veřejného prostoru.

Podle původního plánu měla trasa Košicko-bohumínské železnice vést přímo skrz Kežmarok. Zástupci města s tím nesouhlasili, proto hlavní trať postavili skrz nedalekou Veľkú. Kežmarok napojili místní železnicí z Veľkej přes Studený Potok, respektive Veľkú Lomnici. Jejich slavnostním otevřením se stalo 18. prosince 1889 s výhledem na pozdější propojení s Haličí. Na trati počátkem přepravovali dva smíšené vlaky za den, po prvním půlroce se jejich počet zvýšil na pět. Stará výpravná budova stála necelých pět set metrů jihozápadně od nové. Po postavení nového objektu sloužila jako nákladní stanice a patřily k ní čtyři skladové prostory a rušňové depa.

Novou výpravnou budovu postavili v letech 1914 až 1916 ve stylu secese. Staniční budova palácového typu stojí na Michalském vrchu. Její symetrickou kompozicí tvoří ústřední vyvýšená vstupní hal a přízemními krídly s krajními poschodovými částmi. Na fasádách se uplatňují secesně proměněné barokové a luisézní motivy. Úprava Michalského vrchu si vyžadovala pol milionu korun, samotná výstavba budovy stála přibližně 160 000 korun a celkové náklady na stanici přesáhly 300 000 korun. Budovu odevzdali do provozu 11. února 1916. Autory architektonického návrhu byli budapešťští architekti József Pfinn a István Schöndorfer. József Pfinn působil ve funkci hlavního inženýra a náměstka ředitele Košicko-bohumínské železnice.

Cestující se přes polokruhová dveře a předsíně dostanou do vyvýšeného pokladní halového vestibulu osvětleného barevnými vitrážovými okny, kde fungovala také úschovna batohů. Vlevo se nachází vchod do bývalé čekárny třetí třídy, vpravo do čekárny první a druhé třídy a restaurace. V levém krídle budovy je dopravní kancelář, ve poschodových částech jsou bytové prostory a ze strany kolejnice se o budovu opírá dřevěný přístřešek nástupiště. Součástí památkového území je přilehlý park z roku 1922 s tehlovým oplotením podle návrhu Stefana Czennera. Výtvarnost oplotení vychází z vlnitých, pravidelně se opakujících motivů barokových štítů výpravné budovy.

Rekonstrukce stanice proběhla od září do 25. října 2013. Během prací prodloužili původní nástupiště a druhé nástupisko upravili na obojstranné nastupování. Celkový rozpočet přesáhl 133 000 eur. Stanice je vybavena systémem iKVC pro prodej vnitrostátních a mezinárodních lístků. Neelektrifikovanou železniční tratí číslo 185 Poprad – Kežmarok – Stará Ľubovňa – Plaveč projíždí stanice.